Já neumím

Jarek Nohavica

1:JEá neumím psát velkou poezii,
dC#maktylský hexametr nAení můj svEět,
mC#mám jeden starý svetr, v ktH7erém žiji
už moc lEetF#m.  H7 
2:Pan Havlíček, než umřel na souchotě,
učil mne velkou českou abecedu,
a tak se poflakuju po životě,
jak dovedu.
R:Světem se pEoflakuju, tužkou ho F#mobkreslujuH7,
boty si nEepucuju a hřeben nF#memilujuH7,
sám sebe pEovoluju, sám sebe zF#makazujuH7,
ničeho nEelituju, -jF#mu, -ju, -jH7u ...
3:Jsem voják, který nemá ani frčku,
vojín, co běží vždycky v první řadě,
chrání mě jenom úzký kmínek smrčku
v kanonádě.
4:S četaři absolventy hraju pokra,
ale když přijde na lámání chleba,
je jejich obuv suchá, moje mokrá,
jak je třeba.
R:Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,
boty si nepucuju a hřeben nemiluju,
sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, -ju, -ju, -ju ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:04:03.065+00:00
Výsledky hledání: